Rozloučení se zlostí - Wayne W. Dyer, úryvek z knihy Vaše bludy
Jediný lék na zlost spočívá v odstranění myšlenky: „Kéž by ses mi víc podobal(a)."
Jste vznětliví ? Možná považujete zlost za běžnou součást svého života, ale uvědomujete si, že neslouží žádnému pragmatickému účelu ? Možná jste svou vznětlivost omlouvali slovy jako „Je to jen lidské" nebo „Když ji nedám najevo, nahromadí se ve mně a dostanu vředy". Zlost však může patřit k těm součástem vaší osobnosti, které se vám nelíbí, a snad ani není třeba připomínat, že nejen vám.
Zlost není Jenom lidská". Nemusíte ji mít a neslouží žádnému účelu, který by měl cokoli společného s vaším štěstím a osobní realizací. Je to blud, jakási psychologická chřipka, která vás oslabuje stejně jako tělesná nemoc.
Definujme si nejprve, co to vlastně zlost je. V této kapitole bude toto slovo označovat blokující reakci, k níž dojde tehdy, nejsou-li splněny nějaké naše požadavky. Má podobu zuřivosti, nepřátelství, napadení někoho nebo třeba i dotčeného mlčení. Není to jen obyčejné znechucení nebo podráždění. I v tomto případě je klíčovým pojmem zablokování. Zlost nás blokuje a obvykle je výsledkem přání, aby byl svět a lidé na něm jiní.
Zlost je nejen volba, ale i zvyk. Je to naučená reakce na zklamání, při níž se chováte způsobem, který se vám nelíbí. Silná zlost je vlastně určitým druhem šílenství. Šílení jste, jakmile neovládáte své chování.
Když se tedy zlobíte a přestáváte se ovládat, zmocnilo se vás dočasně šílenství.
Zlost nemá žádné psychologické výhody. V té podobě, jak ji definujeme, zlost člověka pouze oslabuje.
Po fyziologické stránce může vyvolávat zvýšený krevní tlak, vředy, vyrážky. bušení srdce, nespavost, vyčerpání a dokonce i srdeční choroby. Z psychologického pohledu zlost rozbíjí milostné vztahy, brání v komunikaci, vede k pocitům viny a depresím a vůbec vám všemožně překáží. Možná jste skeptičtí, protože vás vždycky učili, že dát své zlosti průchod je zdravější než ji v sobě dusit. Ano, vyjádření zlosti je skutečně zdravější než ji potlačovat. Ale existuje ještě zdravější možnost - necítit zlost vůbec. V takovém případě nebudete stát před dilematem, zda ji máte dát najevo, nebo potlačit.
Stejně jako všechny emoce je i zlost výsledkem uvažování. Není to nic, co by na vás prostě přišlo. Pokud se setkáte s okolnostmi, které neodpovídají vašim představám, říkáte si, že by to tak nemělo být (frustrace), a poté si vyberete známou zlostnou reakci, která slouží určitému cíli (viz oddíl o výhodách zlosti). Dokud považujete zlost za běžnou součást lidské osobnosti, máte důvod ji přijímat a nesnažit seji odstranit.
Určitě si svou zlost vybijte nějakým nedestruktivním způsobem - pokud ji opravdu chcete mít. Ale začněte o sobě uvažovat jako o někom, kdo se může v případě frustrace naučit myslet nově a nahradit blokující zlost uspokojivějšími emocemi. Mrzutost, podráždění a pocit zklamání budete zřejmě cítit i nadále, protože svět nikdy nebude takový, jaký byste ho chtěli mít. Ovšem zlosti, té bolestivé emotivní reakci na překážky, se můžete zbavit.
Možná zlost obhajujete tím, že vám pomáhá prosadit svou. Podívejme se na to podrobněji. Pokud myslíte to, že zvýšení hlasu nebo zlostný pohled zabrání vašemu dvouletému dítěti, aby si hrálo na ulici, kde by se mu mohlo něco stát, je zvýšení hlasu vynikající strategie. Zlostí se stává jen tehdy, vyvede-li vás z rovnováhy, když zrudnete ve tváři a zrychlí se vám tep, když začnete mlátit věcmi a na libovolnou dobu se zablokujete. V každém případě si vybírejte takové osobní strategie, s jejichž pomocí se vám podaří prosadit odpovídající chovám, ale nenechte si jimi zároveň ubližovat. Můžete si myslet něco jako: „Její chování je pro ni nebezpečné. Chci jí dát najevo, že hraní si na ulici nehodlám strpět. Zvýším hlas, abych dal najevo, že to myslím vážně. Ale šílet kvůli tomu nebudu."
Představte si typickou matku, která nedokáže tuto hru na zlost zvládnout. Neustále se rozčiluje kvůli tomu, jak její děti zlobí. Zdá se, že čím je rozčilenější, tím víc děti zlobí. Trestá je, posílaje do jejich pokoje, neustále křičí a při jednání s dětmi je věčně nabroušená. Její život matky je jedna velká bitva. Nezná nic jiného než zvýšený hlas a každý večer se mění v citovou trosku, vyčerpanou po dni stráveném na bojišti.
Proč se tedy děti nezačnou chovat podle jejích představ, i když vědí, jak moc se maminka rozzlobí, kdykoli něco provedou ? Ironické na zlosti totiž je, že nikdy nedokáže druhé změnit: pouze posiluje odhodlání druhé osoby ovládat rozzlobeného člověka. Jen si poslechněte, co by nám takové děti řekly, kdyby mohly své důvody, proč zlobí, vyslovit nahlas:
„Vidíte, co stačí, aby se maminka dožrala ? Chce to jenom říct tohle nebo udělat tamto a můžeme ji ovládnout a donutit ji šílet. Jistě, člověk pak třeba musí chvilku dřepět v pokoji, ale ty výhody ! Máme ji po citové stránce dokonale pod palcem - a skoro za nic ! Když se takhle nedokáže ovládat, zkusíme udělat ještě tohle a budeme se dívat, jak z nás bude vyvádět."
Zlost použitá v libovolném vztahu téměř vždycky utvrdí druhou osobu v tom, aby pokračovala v původním jednání. I když se může ten, kdo zlost vyprovokoval, tvářit vylekaně, ví dobře, že může toho druhého rozzuřit, kdykoli se mu zachce, a pak nad ním mít stejnou pomstychtivou moc, jakou si přisuzuje rozzlobený jedinec.
Kdykoli volíte zlost jako reakci na chování někoho jiného, zbavujete ho tím práva být tím, čím chce. V hlavě vám straší neurotická věta: „Proč nemůžeš být víc jako já ? To bych tě měl teď rád a nemusel bych se zlobit." Jenže jiní nebudou nikdy takoví, jaké bychom je chtěli mít, alespoň ne pořád. Většinou nebudou ani lidé, ani věci fungovat podle vašich představ. Tak už to ve světě chodí. Pravděpodobnost, že by se na tom mohlo něco změnit, je nulová. Proto také, kdykoli si volíte zlost v případě, že narazíte na někoho nebo na něco, co se vám nelíbí, rozhodujete se, že budete ublížení nebo se zablokujete kvůli tomu, jaká je skutečnost. To je opravdu hloupé - rozčilovat se kvůli věcem, které se nikdy nezmění. Místo abyste si vybrali zlost, můžete začít ostatním přiznávat právo na to, odlišovat se od vašich představ. Možná se vám to nelíbí, ale nemusíte se kvůli tomu zlobit. Zlost je jenom utvrdí v tom, aby ve svém jednání pokračovali, a způsobí vám všechen ten stres a trápení, jak jsme ho popsali výše. Volba skutečně záleží na vás. Zlost - nebo nové věty, které vám pomohou zbavit se její potřeby.
Možná patříte k opačnému táboru, tedy k těm, co v sobě nosí hodně zlosti, ale nikdy neměli odvahu dát ji najevo. Potlačujete ji a nikdy neřeknete ani slovo, připravujete půdu pro bolestivé vředy a prožíváte své přítomné okamžiky plni neklidu. To však neznamená, že byste byli opakem jedince, který vybuchuje zlostí. V hlavě se vám stejně jako jemu honí tytéž věty o tom, že by lidé a věci měli být takoví, jak chcete vy. Kdyby tomu tak bylo, říkáte si, necítili byste zlost. To je chybné uvažování a jeho odstranění je zároveň klíčem k uvolnění napětí. I když se budete jistě chtít naučit svou nahromaděnou zlost vybíjet, a ne ji v sobě potlačovat, konečným cílem je začít myslet novým způsobem, který ke zlosti nepovede. Jde o myšlenky jako: „Jestli se chce chovat jako blázen, nebudu se kvůli tomu rozčilovat. Jeho pitomé chování je jeho věc, ne moje" nebo „Věci nejdou tak, jak bych si představoval. I když se mi to nelíbí, nezablokuji se kvůli tomu".
Vaším prvním krokem je naučit se dávat najevo svou zlost prostřednictvím nového, odvážného chování, o němž je řeč v celé této knize. Potom už zbývá jen začít myslet novým způsobem, který vám pomůže přejít z kategorie externí orientace do interní a odmítnout zodpovědnost za chování někoho jiného. Můžete se naučit nedovolit cizímu chování a názorům, aby vás vyváděly z míry. Budete-li mít o sobě vysoké mínění a odmítnete-li snahu ostatních vás ovládat, nebudete se zraňovat zlostí.
Několik námětů, jak se zbavit zlosti
Zlosti se můžeme zbavit. Chce to pořádnou dávku nového myšlení a dá se to provádět jen v přítomných okamžicích. Pokud se setkáte s lidmi nebo událostmi, které vás provokují k tomu, abyste si zvolili zlost, uvědomte si své myšlenky a začněte pracovat na nových větách, které vám dovolí vytvořit nové pocity a produktivnější chování. Uveďme si několik konkrétních strategií, jak se se zlostí vypořádat.
-
Ze všeho nejdůležitější je všimnout si ve vzteku svých myšlenek a připomenout si, že takto uvažovat nemusíte jen proto, že jste tak uvažovali dříve. Vědomí je základem všeho.
-
Zkuste zlost odkládat. Pokud máte ve zvyku reagovat na určité věci zlostí, odložte zlost o patnáct vteřin a potom vybuchněte svým běžným způsobem. Příště zkuste třicet vteřin a intervaly postupně prodlužujte. Jakmile začnete chápat, že zlost můžete odložit, naučili jste se jí ovládat. Odkládat znamená ovládat a s trochou cviku ji nakonec odstraníte úplně.
-
Když chcete použít zlost konstruktivně třeba k tomu, abyste něco vštípili dítěti, zkuste zlost předstírat. Zvyšte hlas a tvařte se neústupně, ale nezakoušejte přitom žádnou fyzickou ani psychickou bolest, která opravdovou zlost provází.
-
Nesnažte se přesvědčit sami sebe, že vám dělá radost něco, co se vám nelíbí. Můžete mít k něčemu odpor, ale přesto se kvůli tomu nemusíte zlobit.
-
Ve chvílích zlosti si opakujte, že každý má právo být takový, jaký chce, a pokud budete vyžadovat, aby byl jiný, jenom svou zlost přiživíte. Snažte se dopřát možnost volby i ostatním, stejně jako na ní trváte ve svém případě.
-
Požádejte o pomoc někoho, komu důvěřujete. Řekněte jim, aby vás na vaši zlost upozornili buďto slovně, nebo předem dohodnutým signálem. Jakmile si tohoto signálu všimnete, zamyslete se nad tím, co děláte, a zkuste strategii s odkládáním.
-
Veďte si deník své zlosti, kde si zapíšete přesný čas, místo a situaci, kdy jste se rozhodli vztekat. Buďte pečliví a přinuťte se zaznamenávat skutečně všechno. Při troše vytrvalosti brzy zjistíte, že už to, že si musíte všechno pečlivě zapsat, vás nutí vybírat si zlost v méně případech.
-
Po výbuchu zlosti prohlaste, že jste se nechali zlákat a že je vaším cílem myslet jinak, abyste už zlost nezakoušeli. Slovní projev vám umožní uvědomit si, co jste udělali, a dáte tím najevo, že na sobě skutečně chcete pracovat.
-
Pokuste se ve chvílích zloby být fyzicky nablízku někomu, koho milujete. Jeden způsob, jak neutralizovat nepřátelství, je držet se s takovou osobou za ruce, i když na to nemáte chuť, a vytrvat, dokud nevyjádříte své pocity a zlost neodezní.
-
Promluvte si s těmi, na které si nejčastěji vyléváte zlost, ve chvíli, kdy nejste rozzlobeni. Svěřte si navzájem, co vás na tom druhém nejvíce zlobí, a pokuste se sdělit si své pocity bez oslabující zlosti. Třeba se dokážete dohodnout napsaných vzkazech nebo procházce na zchlazení hlavy, abyste jeden druhého neuráželi nesmyslnou zlobou. Po několika procházkách na vychladnutí pochopíte, jak je pošetilé druhé napadat.
-
Odsuňte zlost v prvních několika vteřinách tím, že přesně označíte, jak se cítíte a co si myslíte, že cítí i váš partner. Nejdůležitějších je prvních deset vteřin. Jakmile uběhnou, může se stát, že vaše zlost už pominula.
-
Pamatujte, padesát procent lidí bude v padesáti procentech případů nesouhlasit s kterýmikoliv vašimi názory. Jestliže jste připraveni na to, že s vámi druzí nebudou souhlasit, nebudete se chtít zlobit. Místo toho si řeknete, že svět je naprosto v pořádku, protože lidé nesouhlasí se vším, co řeknu, myslím si, cítím nebo dělám.
-
Pamatujte, že i když je vybití zlosti zdravější než její potlačování, nejzdravější ze všeho je žádnou zlost vůbec necítit. Jakmile přestanete považovat zlost za přirozenou lidskou vlastnost, získáte důvod, proč sejí pokusit zbavit.
-
Vzdejte se svých nároků na druhé. Jakmile se zbavíte těchto očekávání, bude po zlosti.
-
Připomínejte si, že děti budou vždycky živé a hlučné a že zlobit se kvůli tomu nemá cenu. I když můžete dětem pomáhat volit si konstruktivní postoje v jiných oblastech, jejich základní povahu nezměníte.
-
Mějte rádi sami sebe. Pokud se máte rádi, nebudete se zatěžovat sebedestruktivní zlostí.
-
V dopravní zácpě si měřte čas a zjišťujte, jak dlouho vydržíte, aniž vybuchnete zlostí. Snažte se ovládnout. Místo abyste na svého pasažéra vyjeli, slušně se ho na něco zeptejte. Využijte čas tvůrčím způsobem třeba k napsání dopisu nebo písničky, k vymýšlení způsobů, jak se zácpám napříště vyhnout, ke vzpomínce na nejkrásnější sexuální zážitek vašeho života nebo - což je ještě lepší - k úvahám o tom, jak ho ještě vylepšit.
-
Místo abyste byli citovými otroky všech nepříjemných okolností, berte každou takovou situaci jako výzvu k tomu, abyste ji změnili, a nebudete mít v přítomnosti na zlost vůbec čas.
Zlost nám překáží. Není k ničemu. Stejně jako všechny ostatní bludy je i zlost prostředkem k tomu, abychom své pocity vysvětlovali pomocí vnějších jevů. Zapomeňte na ostatní. Rozhodujte se sami - a pokud možno ne pro zlost.